Mozambik 2007 na Blog.cz

Jajaj, moje stránka je děsně neaktuální, ale zároveň ji nechci ztratit. Tak zatím aspoň takhle, než se zas někam vydám na cesty:)

Hi guys, zdravim z NY. Jelikoz nic neni nakonec takove, jak to bylo naplanovane, i nas vylet se "ponekud zvrtnul". Ale predne vezte, ze jsem v poradku. Trocha adrenalinu nikdy neuskodi:)) Takze: uspesne se mi povedlo vyhnout zaverecne taborove party (na muj vkus se na campu prilis pilo a randilo). V sobotu jsme vyrazili busem smer Boston, nakonec ve slozeni Sean (USA), ja, Peter (SR) a Emma (UK). Co je ted pro me Boston... Mrakodrapy, americka zabava, vilove ctvrti, velika univerzita "americkeho typu" (se sportovnimi hristi na kde co a patrovym parkovistem pro studentske kabriolety), ale taky na americke pomery prijemne ciste, zive a nemegalomanske mesto, kde jsem se citila i bezpecne. No a taky neuveritelny luxus - mela jsem tu cest projizdet snobskou zabavni ctvrti v sobotu vecer a kolik limuzin a nobl rob atd. jsem videla, tomu jsem malem nemohla uverit. Na druhou stranu, Boston je taky desna nuda. Nikdy bych nerekla, jak dulezita je pro me kultura a nejaka, jak to nazvat, komunita nebo komunitni zivot, ale tady to vnimam uplne moc. V Americe je vsechno vlastne "supr" - vsichni se maj dobre, ulice jsou nablejskany, "zabavy" = obchodaky, zabavni parky, kina apod., je tu haba fura, ale "neco" mi tu hrozne moc chybi - rodinky jako by zily na svych vlastnich spokojenych ostrovech, o okoli se moc nezajimaji, a vlastne jim ani nic nechybi, maji praci, penize, asi je ani nenapadne premyslet o necem jinem. Takze jsme stravili sobotni vecer cucenim na velikou rodinnou plazmovou TV, shledli jsme velmi odusevnelou americkou komedii a hrali jsme playstation v dome, ktery ja osobne pokladam za luxusni, tady je to bezna middle class. Jedli jsme ohromnej steak. Nedele se nesla ve znameni sightseeing (coz v Bostonu obnasi univerzitni kampus, mrakodrapy a pristav, nic moc), byli jsme na baseballovem zapase mistnich mistru, coz se mi kupodivu docela libilo, no a ve dvou nobl restauracich (tady middle class). Vecer chteli mi kolegackove ve veku kolem 20 let popijet pivko. Jezdili jsme mestem krizem krazem a zadne jsme nesehnali (ad americka prohibice). Musim rict, ze to se mi desne skodolibe libilo:) Takze bez piva jsme vecer shledli jeste horsi komedii (puvodne jsem chtela do divadla, ale byla jsem sama a pochopila jsem, ze klasicke divadlo v USA = snobarna). Jak se to jmenovalo ta ptakovina... Jackass? Znate to? To jsou naky typci, ktery se bavi tvrdym sebeposkozovanim, nechutnostma a oplzlostma a natacej to a americka mladez je zere a ja presto, ze jsem etoped, jsem to nevydrzela a doted jsem z toho v soku. Mno. Komedie skoncila opravdu zabavne - domu prisla Seanova maminka (tatinek vydelava na rodinu v Korei). Zjistila, ze jeji synacek bez ridicaku nas vozil po meste autem, ktere ji ukradl, takze jsme zbytek vecera stravili hledanim neocekavaneho noclehu v NY (kde jsem ted), neb jsme byli vykazani z domu. Docela frustrujici. A docela odpovidajici obrazek o americke mladezi. Sean oprati jinym mladochum tady je jeste zlatej. No ale samozrejme kdybych vedela, ze nema povoleni rodicu ridit, natoz ridicak, do auta bych s nim za nic nesedla. Jenomze to me vazne nenapadlo. Jo, americka automaticka prevodovka...

No takze ted. Jsem v NY, v hotelu Comfort Inn v Brooklynu. Zitra presun do hostelu. Moje prvni dojmy v NY - spina, davy, rozplizlost. Popravde se tesim dom. Snad se mi povede zitra sightseeing. Co se tyce netu - ted vuyzivam toho hoteloveho, takze to je hlavne nahoda, ze jsem se k nemu dostala. Co se tyce financi, je to tu desne drahy, prestoze skoro vsechen ten luxus za nas 3 platil Sean kartou svych rodicu, coz jsem skutecne cumela. Dobrej machyrek. Na druhou stranu se opravdu snazi pro nas delat prvni posledni. Tady se asi zarazim - jak se mi tak v USA nelibi jeste vic, nez jsem cekala (inu, globalizace z druhe stranky, nez minulej rok), tak jako nejvetsi pozitivum, ktera se tu snazim hledat, musim zminit neobycejnou ochotu pomoci a pratelskost zatim snad vsech americanu, ktere jsem potkala. Prestoze se hrozne oblikaji a jsou pateticky a konzumni, tohle se mi na nich libi:))

Jo a chcete perlicku na zaver? Krom toho, ze jsme v Brooklynu shledli ruskou ctvrt, kus od nas se nachazi ceska restaurace u Svejka. Maj tam "staroprazsky" nabytek, rizky, bramboraky, gulas a zelnacku, haha:)).

V sobotu odjizdim z kempu. Smer Boston, New York. Cestovani nevyslo na vybornou, problemy s bukovanim hostelu a tak, ale je to aspon jakz takz, snad vyjde pocasi program a tak. Takze, just to let you know, od ted, a hlavne pak od soboty, nebudu na mejlu, a to vubec. Dom bych mela dorazit 21.8. Vecer. Pac budu hotova, a pak budu v jednom kole s hledanim nove prace, vydrzte, ozvu se, jen to nebude hned;) Tesim se na vas, loucim se, zrejme naposled z Ameru. Goodbye:)

...Aneb ach, jak jsem "homesick". Dneska jsem z priblbloospalem stavu na internetu brouzdala po ruznych ceskych strankach a koukala na fotky (na psani mejlu jsem se nevzmohla, omlouvam se) a pomalu jse zacala nakoukavat i do usteckych Prehledu, na program Cinoheraku, planovat akce, ktere se blizi uz v realne dobe (tabor to ma za par a dokonce uz za dva tydny se dokonce uz vyspim ve vlatni posteli:)). Mela jsem dalsi volny den, zase jsem ho stravila velmi neprduktvne a zitra jdu zase do prace a... Uz opravdu potrebuju zmenu. A taky odpocinek, dva mesice o hambacich vcelku staci k psychico-fyzickmu rozkladu. Puvodne jsem chtela tedy napsat nejaky prispevek o mistnim vymakanem systemu 4. session nebo takovou zpetnou vazbu o tom, co jsem od kempu cekala a co mi nakonec opravdu dal. Nenapisu. Vzdavam to, pozdeji, nejlepe az doma. Aspon bych tedy mohla neco intelektualne mene narocneho, nicmene vice radostneho, a taky mozna vice zajimaveho:) Takze: dneska jsem sice zase byla v obchodaku, ale v jakem:)! To byste neverili. Predstavte si takovy standardni cesky Kaufland, nicmene plny vytvarnickeho vybaveni. Byla jsem jak ve snach. Udrzela jsem se a odesla jen s tremi balicky koralku, ale obchazenim a zkoumanim a okukovanim jsem stravila aspon dve hodiny:) Jinak jsem chtela ve Stroudsburgu dle instrukci olegynky najit antikvariat, coz se mi bohuzel nepovedlo. Takze aspon prochazka v zhnoucich ulicich mesta nikoho. Neva. Byla "zmena". Stejne uz se nemuzu dockat, az zase zacnu travit sve volne dny rekneme produktivneji;) Co jinak... Uz jsem vuci taborovym stresum otupela, nic zavazneho se snad uz nestane a za par dni je konec a ja budu "off" forever... Hooodne moc jsem se tu naucila. No a co jinak, neco noveho odeni na tabore. Jakoze vetsina mych kolegu - vysokoskolaku, pokud vubec tusi, ze Ceska republika existuje, nema paru, co to je za zemi, potkala jsem par jinych lidi, kteri me svymi znalosmi dostali. Prvni byl pred tydnem svagr jedne me sverenkyne - znal Jagra a Pilsner. Dobry. Musim rict, ze jsem byla tak jakoze i mozna pysna, jak jsou Cesi desne dulezity;). To ovsem nebyl konec;) Za par dni jsem tak povidala s jednim z campers, klasicka konverzace, odkud jsem atd. A vite co? Ten manik rika: aha, Ceska republika, Praha, tam je taky ten festival Prazske jaro. U vas se vyrabej Skodovky, ze? Cetl jsem neco o roce 1968... No spadla mi celist, protoze ten clovek vedel o nasi moderni historii snad vic, nez ja. Nikdy u nas nebyl, jenom rad cte. Druhy den na to jinej manik - Ceska Republika? Jo, radar, Rusove jsou proti nemu, u vas jsou kolem neho spory, ze? Pul hodiny jsme resili tohle tema. Campers ze 4 session jsou pozoruhodni...

Nakonec pryc z tabora, ke konci mejlu znovu opet o cestovani. Furt se mi nepovedlo zarezervovat hostel v NY. Ale snad to vyjde. A potom? Nakonec jsem podlehla, jeden mistni kolegacek me presvedcil, ze ve Washingtonu ani ve Philadelphii nic extra k videni neni, musim rict, ze ted uz si to dovedu i docela zive predstavit, ze to je pravda. A ze Boston je zajimavejsi a ze me zve, protoze by rad co nejvic lidem sve mesto ukazal. A takova nabidka se neodmita. Takze naky den nakonec zustanu o neco dele, kupodivu, opet se svou "kurackou" skupinkou. Musim rict, ze je zajimavy, jak my jsme se vubec dali dohromady, jsme hodne ruznorody, a presto tu fungujem jako naka jakasi parta. Tri holky, dva kluci, kluci mladata, holky... No, ja jsem z nich nejmladsi;) Nekdy nestacim koukat;) Takze jsme pozvani k Seanovi, zajimavej typek, 20 let, pochazi z Korei, ale od 12 let zije tady, takze s povazuje za Americana, ale ja ho za "Americana" nepovazuju, i kdyz "americke" rysy ma, ale tak nak jine... No, to vam budu povidat doma. Takze budem chvili u nej, ja, nase turecka pradlenka a slovensko-madarsky Peter, chorvatsky paty element (= kolegynka Janja, o ktere uz jsem psala) odleta uz osmnacteho, tak se k nam neprida, skoda. V NY pak planuju sightseeing a galerie a tradaaaa.... Dom:) V optimistice note se s vami dnes loucim, jdu spat, doufam, ze dalsi day off bude konecne jiny, nadeje umira posledni, ale i kdyz to asi budezas obchodak, cert to vem, aspon tam maj klimatizaci;)

Meneni plinek - never more. Zachvaty a agrese - ne. Zacina session 4 (posledni) naseho kempu, pouze pro plne sobestacne taborniky. Final countdown - 14 dni - neuveritelne:)

Musim rict, ze uz jsem opravdu solidne unavena. Chtela bych toho napsat tolik, ale mam na to tolik malo casu a tolik malo casu o tom premyslet a na pocitacich je vzdycky tolik lidi a tak moc ruchu. No, pokusim se, prese vse. Takze 4. session je pro dospele s lehkym postizenim. Je to fakt rozdil. Oni jsou (dokonce) sobestacni!!! Jiny je i system programu. Puvodne to na me pusobilo tak, ze ten program je jiny proto, aby se tihle lide mohli vice seberealizovat a tak. Jak jsem zahy pochopila, je to jine proto, aby se usetrilo na vedoucich a presto mohlo vzit co nejvic campers... takze chaty praskaj ve svech, stejnetak jidelna. Pro vedouci neni misto na polickach (ja mam sve veci v krabici pod posteli), k sezeni v jidelne, tam se dokonce neda uz ani projit, obcas chybi jidlo, ted kliosu prijelo 170... Sado. Ale dobry. Chtela jsem puvodne popsat dumyslny system organizace session 4, ale je tak slozity, ze to asi necham na jindy;) No co jinak. Mame na starost 9 lidi, pracuju s Australankou, ktera je v pohode, uf. A opet na girls campu. Mame damy prumerne kolem 40 let. Co se tyce sobestacnosti a mnozstvi toho, co pobiraj, je to oproti minulym 6 tydnum senzacni zmena. Nicmene co se tyce prace, nastavaji jinaci poblemy. Tim, ze jsou kliosi vic schopni, maji prirozenou tendenci vic se vymezovat. No a pak, asi mi vykecaj diru do hlavy. Ale uz jenom par dni. Jedina Shari nam do chaty nak nesedi. Samostatna, pravda, je, ale taky autisticka, to znamena s velmi omezenou reci. Jeji nejvetsi problem je, ze ochutnava vsechno. Opravdu vsechno. Takze zadna prochazka ruzovym sadem se nekona. Abych nebyla jen negativni, musim rict, ze zazitky z campu jsou skutecne hluboke a hodne uzitecne. A to myslim uplne vazne. I co se tyce lidi, co tu pracuji, vsichni jsou prekvapive v pohode, i kdyz ja uz klasicky "nezapadnu" a ponorka samozrejme taky pracuje, ale presto. Jeste jen doufam, ze se americky stres a nedostatek vitaminu nak nepodepise na mojem zdravi dlouhodobeji.

Co jinak noveho... Vcera jsem si vydelala 110 dolacu navic na spropitnem. Teda, docela jsem cumela, protoze tohle je pro me hodne nezvykle. Nekteri vedouci si takhle vydelali kazdou session, ja jsem mela hlavne ustavni kliose, takze pesek. Predstavte si, jak by tohle dopadlo u nas - regulerni uplaceni pedagogickych pracovniku:) Jo, hold jiny kraj, jiny mrav. Premyslela jsem taky o tom, proc zrovna ja pritahuju neavist nekterych lidi. V souvislosti s utocnymi pooznmkami Victorie a nekterych dalsich. Introvert je asi zkratka napadny terc. Musim rict, ze jsem rada, ze uz nepracuju s Victorii, posledni dny jeji cholericke vylevy smerovali i ke campers a to bylo skutecne moc. Ne, ze by to byla spatna holka, ale cholerik, navic s nedostatkem respetu a citu k ostatnim. Jo, asi jsem vam nenapsala, ze v tuto chvili krom vseho probiha jeste program day campu a celotaborovka. Takze paleta mych zazitku je opravdu pestra. Jo a cerstvy zazitek - mame dalsiho vyhozeneho. Asi jsem vam psala, jak jsou taborove chaty popsane vsemi moznymi napisy. Tak Charles tam napsal neco pekne hnusnyho o konkretnim kliosovi. Asi mu uplne ujelo, pac jinak to byl schopnej vedouci. Uz neni.

Pryc od tabora k cestovani. Toz asi jsem uz psala o moznostech, ktere nevyuziju - jako ze je tady v USA dost moznosti stazi a tak, coz jsem nemohla vedet dopredu. Na druhou stranu, cestovani typu jenom neco videt neni zas tak nic extra. Ale ten pocit;) Takze nakonec pojedu do NY, zrejme na den do Washingtonu, snad stihnu Philadelphii. sem taky trosku na vazkach, protoze par z nas dostalo od mistniho kolegy pozvani do Bostonu. Neni to pri ceste, ale zas je uplne neco jinyho, kdyz vam mesto ukaze mistni. Jsem zmatena a nevim, co si vybrat, pac dni mam malo, penez taky a ke vsemu tu nefunguje moj kreditka, takze si tezko muzu dopredu zarezervovat hostel... Pech.

Musim jit, uz je zase vecerka. No ale co bych vam psala, popravde myslim, ze jsem se tu zase o neco obrnila, naucila, neco si vyzkousela a nekam me to posunulo. Jsem za tu zkusenost presevsechno rada. Nanejvic me utvrdila v tom, ze moderni medicina je hnus bezcitnej, protoze tyhle lidi, co tu mame, jsou nesmirne zajimavy a setkavani s nimi obohacuje stejnou merou, jako setkavani s jakymikoli jinymi zivymi bytostmi. Drtiva vetsina z nic by se vsak dnes pravdepodobne vubec nenarodila diky uchvatnym ultrazvukum, testum plodove vody a miniinterupcim. Nemyslim si, ze by ti lide nejak trpeli, naopak, mnozi z nich jsou v zivote stastnejsi, nez kdokoliv "normalni"...

Velmi mnoho pozdravu z daleke divnozeme, kde pomalu zacinam odpocitavat countdown. Dalsi den volna jsm stravila opet v obchodaku. Nikam jinam nic nejede. Nebo treba i jo, ale prapodivne nebo prehnane draze (toho pripadne vyuziju prisi tyden, pac chci videt fakt aspon neco). Co noveho... Druhym tydnem jsem nachcipana. Jinak je to tu uz solidne na palici, i kdyz profesne zkusenost dobra. Zbyvaji mi uz jen dva "regulerni" dny s Viktorkou, pak uz jen baleni a posledni changover - vymena taborniku. Session 4 bude aspon jako jedina odlisna. Cekaji nas dospelaci s minimalni mirou postizeni (tedy asi to, co jsem cekala po cely tabor, krom toho, ze jsem ocekavala deti). Takze zadne dalsi prebalovani, zachvaty vzteku apod. Na druhou stranu je bude tezsi uhlidat, zejmena od aktivit jisteho druhu. Taky predpokaldam, ze muzou bejt dost voprskli. Mno. S klientelou se vyrazne zmeni i program a jeho system. Vse bude volnejsi. Snad se i vyspime (mimochodem, na spanek a zeleninu se doma, krome milovanych blizkych, samozrejme;), tesim nejvic). Ale behem 4 session bude vetsi zmatek - vsichni vedouci povedou i konkretni aktivity. To je na jednu stranu fajn, na druhou stranu s tim souvisi i narust organizacni narocnosti programu, systemu rotovani vedoucich a aktivit a s tim i papirovani. Krom toho zacina celotaborovka (na kterou pravdepodobne nejsem vybrana, nemyslim si, ze bych tu byla zrovna oblibena). Jsem na to docela zvedava. Nemam teda sanci se na aktivity pripravit, jak bych si predstavovala, ale pac mame uplne volne ruce, uvazovala jsem, ze bych mohla vest batiku, sperkovani, bubnovani, landart, improdivadlo, ctenarsky klub nebo tak neco, bude-li mi to povoleno zhury. Co se tyce campu, myslim, ze unava i ponorka soidne sili. Izolace a rutina je tu obrovska. Na druhou stranu je fakt, ze podobne situace jsou vzdycky vyzva a clovek se ma co naucit. No a pochopila jsem, ze navratilci se na tabor vraceji zejmena proto, ze tu opravdu neni cas se nudit, ve smyslu ze by clovek nemel co delat. Dokonce jsem tu potkala Australanku, ktera chce zustat cestovat po USA rok. No, lidi jsou ruzni. Ja se tesim domu:).

Jinak jsem zacala "bukovat" hostel v NY. To mesto je asi docela zajimave. Uprimne, skutecne se tesim na Salomon Guggenheim Muzeum (moderni umeni, asi me znate;)). Na jednu stranu me mrzi, ze nezustavam dyl (i kdyz to jidlo tady a... no;)), je tu hodne moznosti na potaborovou praci, stipka na univerzite a dokonce i v te galerii (beee...), na druhou stranu, tezko jsem to mohla dopredu vedet a i ty tri dny v NY me asi vyjdou i tak setsakra draho. Ale rozodla jsem se, ze tezko pocitat prachy, pokud chci neco videt, no tak sice zacaluju majlant a uvidim jen jedno mesto, ale poradne. Jinak i prachy, co jem mela, jsem timto zpusobem rozkutalely, nevim ani kam, ale opravdu tu neni levno, navic jedine, co tu clovek muzedelat, je shopping. Hm. Takze v NY to vypada na hostel kolem 75 dolacu za ty tri noci, nake ty vstupy do muzei (aspon nakych), cesta do NY sama prijde asi na 40 dolacu no a tam si asi koupim sightseeing busem - tezko tam muzu tapat pesky. Cesta na letiste taky neude zadarmo a myslim, ze mi to bude (financne) stacit az az, jakrikam, nepocitam (ani zmenu letu, ta teda byla, ale jsem desne rada).

Jo no uz ten dnesni mejl zavani navratem, coz? Opravdu to utika. Doufam, ze ted uz se nic zasadne blbyho nestane, utece to rychle a huraaa jinam. Jsem rada, ze jsem se nevzdala. Ale nedovedu si predstavit, jaky to bude se konecne z tohohle blazince dostat. Uvedomila jsem si, jak se ted posunula moje hranice vnimani lidsky normality:) Je to tu hodne na palici a kontakt s "normalnim" okolim uz mi neskutecne chybi. Tesim se na vas, glumici:)

Ahoj, dnes jen par postrehu. Psala jsem v minulem mailu o Americance, se kterou ted pracuju. Musim rict, ze dnes jsme mely prvni klidnejsi den, hlavne zacatky byly porod. Jednak jsme se potkaly dve nervacky. Za druhe jsme se potkali panovacny a ustraseny typ. A za treti problem, ktery bych nazvala cultural differences. Nastesti Victoria je inteligentni holka, promluvili jsme si o tom, neni to idealni, ale je to daaaleko lepsi. O co "go"... Nazvala bych to asi tak, ze soucasti americke kultury je "extremni" hygiena, ktera me prijde naoko. Projevuje se to napriklad tim, ze Americane vzdy pouzivaji deodoranty, prevlekaji se klidne nekolikrat denne, jednou se nesprchovat je traga, neholit si nohy skandal, stejne jako nemyt si hlavu kazdy den. Na druhou stranu, co se tyce, jak bych to nazvala, taborovych "hygienickych predpisu", jsou oproti nam neskutecne benevolentni. Treba co se tyce kuchyne - v Cechach klasika, zadna michana vajicka, mlety maso apod. Tady je to denne. Nebo pravidlo o oddelenem wc taborniku a personalu. Atd. Takze to mi prijde naoko. V cem byl problem. Victoria je Americanka a prijde mi, ze ma i na Americanku prehnanou hygienickou obsesi. Jelikoz ja beru tabor stylem "jsem na tabore", to znamena naka ta spina k tomu patri, hlavne pohoda, hadry na dotrhani apod., pro Victorii byl muj pristup asi hodne podivny. A popravde jsem si od zacatku pripadala jako jeji devaty "camper", ktery potrebuje neustaly dohled. Je to teda i tim, ze Vic je ten typ, co potrebuje panovat, videt dobre vysledky a hned (coz tady proste nejde a zejmena vcera to nesmirne nasi praci ztezovalo, nejdulezitejsi ze vseho je tu trpelivost), ale i tim, ze ona prose cloveku, ktery lita okolo ve vytahanym triku, ktery k tomu NAVIC nemeni kazdy den, ale jenom kdyz je propoceny nebo spinavy, prece nemuze duverovat, ze obstara campers spolehlive. No a ja naopak pokladam za dulezitejsi, abyz toho campers mel neco jinyho, nez jen neustaly pokyny, co smej a co ne, a to, ze se venuju jim a ne kazdodennimu vytirani chaty savem... No a tak se to stalo. Ale jak rikam, bylo to hodne na noze, myslim si, ze pro Vic je hodne tezky, ze tentokrat ma "spinave" campers - pocuravaj se, nosej pliny a tak, bylo pro ni tezky si tohle priznat, ale zvladly jsme to, pobavily jsme se a bude to lepsi. Taky dobra zkusenost. No.

Jinak jsem dneska zjistila, ze existuje oficialne termin low budget camp, a my samozrejme do teto kategorie spadame. Uz opravdu chapu, c to znamena...Jen nerozumim tomu, za co tabornici platej takovy prachy - pro zajimavost, necelych 14 dni na nijak zvlast zajimavem kempu stoji 1400 dolacu.

PS: Kapitola "americka pozitiva" - ohromna baleni desne levnych sladkosti. Obvykle preslazenych, ale I don't care:))

Dneska jsem mela den volna. Uz se mi nechtlo do obchodaku a jinam se odsud nedostanu. Tak jsem si aspon konecne zmenila letenku a zarezervovala chatu na Silvestra. Sic bych potrebovala vetsi zmenu aktivity i prostredi a delsi volno, musim uznat, ze jsem skutecne prisla na jine myslenky, kupodivu, jupi:) Tak to jsem se tady vlastne taky naucila, relaxovat za naprosto jakychkoliv podinek, proste vypnout. Good. Taky jsem poradne zmokla, ale mozna si konecne stihnu umyt boty. A sebe. No ale to neni dulezity. Mela jsem dneska naladu neco napsat, mozna konecne i nakou zpetnou vazbu. A vono uz je zas tak malo casu. Za chvili tu opet zacne kraval a uz budu ve vrave. Neva. Neco z toho bude. Na pokleslou uroven prispevku si uz ctenari zvykli;)

Takze nejdulezitejsi zprava dneska: nechci nic zakriknout, jeste to neni hotovy, ale zadarilo se konecne navazat kontakt s cestovkou... a zmenit muj let:) Mam z toho radost, ulevilo se mi a vsechno. Jsem rada za sve rozhodnuti. Takze bych mela doletet 21.8. Bude to stat prachy, solidni prachy, ale urcite ne takovy jako pripadny pobyt tady. Vono jak tak kolem sebe koukam, cestovani jinde nez po atrakcich by tu byl solidni nuda, nebo dokonce nemozne, a jinde to proste nejde. A na atrakce si ja zas nepotrpim, natoz za ne vyhazovat desetitisice. Takze jsem se rozhodla pro prijemne tri dny v New Yorku, naplno a bez nervovani o kazdy dolac, stejne jsem ze vseho nejvic v USA chtela videt galerii Guggenheim (znate me, na to si rezervuju spesl den;)) a bye bye, flajewej houm. Za dalsi jsem solidne unavena a pak jsem si uvedomila, ze je pro me skutecne nak dulezitejsi aspon trochu si odpocinout a pripravit se, nez vlitnu do skoly. A vlitnout tam vcas;) Koneckoncu jsem s pripadnou zmenou pul napul pocitala uz predodletem, vyber navratoveho dnu byla loterie.

O systemu prace... Uz jsem psala, sic zmatecne, ale pripadnym zajemcum pretlumocim osobne. Tak ted o taborech obecne. Premyslela jsem jeste vazne o potaborove praci. Mame dobre nabidky. Ale prestoze to bylo lakave, zvitezila unava a Velke Brezno (= moje nova prace). Kdybych chtela pracovat dyl, leda by stalo za to i dyl zustat a to se mi pres vsechnu zvedavost vlastne nechce. Pro ty, kdo by meli zajem jet na tabor na vlastni pest, ale s nejvetsi pravdepodobnosti s nepomerne vyssim vydelkem, nabizim provereny www.campchannel.com. Jinak si ale na nasi agenturu nemuzu stezovat a kdo nezna moznosti ve Statech (aspon z druhe ruky), tezko se muze zaridit jinak. No ale co jsem chtela. Dve veci. Porovnavanim taboru a informaci, ktery mam a tak jsem se dozvedela, ze: 1) tabory se hodne lisi 2) prace na nich se hodne lisi, vcetne vydelku. Co se tyce prace, strasne se lisi vytizeni. Tady se snazej setrit na "staffu". Nebo to maj blbe zorganizovany, nevim. My makame, jak jsem psala, 21 - 24 h denne. I jinde jsou vedouci vytizeny, ale ne tak extremne. A rozhodne ne uklidem. A taky jsme skutecne v extremnim vytizeni vzhledem k tomu, co mame za kliose. Ne vsude je clovek tak izolovanej. Co se tyce podminek na taborech, my je mame extremne hnusny. Ale na druhou stranu nejsme jediny. No pak tady existujou naopak extremne luxusni tabory typu nadstandardni rekreace, co si hrajou na desne profesionalni. Spolecne maji vesmes to, ze se nane kliosi netesi a jsou spis ulevou pro rodice.

No a ted ta zpena vazba. Nez jsem sem jela, ocekavala jsem "americkou Ameriku", zlepseni aj, vytizenost, rozmazleny deti a uzitecnou zkusenost. Neocekavala jsem takovou vytizenost, takovy stupen postizeni campers, takovou izolovaost, takovou zodpovednost, tak malo penez a pomocne prace a takovu spinu, tropicke pocasi. Taky jsem neocekavala, ze budu spat s campers a budu mit tak malo volna. Myslela jsem si, ze tu bude levneji a ze americka mesta budou prece jen o neco zajimavejsi. Ajinu si moc nezlepsuju, neni cas myslet na nakou gramatiku, natoz sedet s ucebnici, coz bych potrebovala nejvic. Taky se s nama rodili mluvci dvakrat nebavej. Kdyz jem prijela do NY na univerzitu, pripadala jsem si jak v Johanesburgu:) A jako soucast desne masove akce, opravdu studentske, atmosfera byla takova plna ocekavani, nervozity, myslim celkova atmoafera. V kempu nasledoval sok. Nejdriv z izolovanosti, potom ze ztraty soukromi, nakonec z prijezdu campers a americkeho jednani, ktere bych nazvala neuprimne, kdyby nebylo americke:) A exremni unava z toho. Musim rict, ze pred prijezdem prvnich campers z mych pocitu prevazovala unava, pred prijezdem druhych jsem si neumela predstavit, ze se budou menit, ted uz jen jedu v denni rutinne, tesim se z malickosti, jsem tak nak "konsolidovana", delam, co muzu, a na vylety do obchodaku a na benzinku (jedine mozne) jsme si zvykla proste jako na americkou realitu, kterou proste prijimam. Snazim se tu sama sebe zorganizovat co nejprijemneji "and that' s it". Jak rikam, dusna taborova atmosfera polevila, zkusenost je uzitecna, zacala jsem taky objevovat skryty svet nasich campers, je to zajimavy, na druhou stranu to skutecne neni moje parketa a jsem desne vdecna za rozhodnuti nedelat statnice z psychopedie. Nevadi. Uz jen tri tydny. Kazda vyzva ma sve misto a z boje se neutika. Dobry pocit:) Ale jak rikam, konecne hodnoceni: unava, uzitecnost, ale nuda v USA, daleko vetsi , nez jsem cekala. Prijde mi to tu opravdu zvlastni. Takovy... Vite, jaky jsou lidi na ceskych sidlistich, takovy ty lidsky "naplavy", nikam poradne nepatrej, ale snazej se zabavit, nak komunitne zit... Tak takova mi prijde Amerika. A k tomu desne sterilni. Co se tyce chovani i celkove kultury - vse je nablyskane, prehnane, ale jen navenek. Myslim, ze koloritu mistni kultury jsem nacerpala solidne. Jo, a to jsem chtela zazit, Jsem spokojena,. Uz se tesim na neproblematickou session 4, do Guggenheim galerie, do Brezna do skoly, na plavecak a na Blansko:))

Co dal. Asi nic. Porad jim vitaminy a je mi aspon lip, kdyz ne dobre (v Africe jsem se obesla bez nich...). Joo, furt nevzdavam pokus o vylet do Philadelphie. Jen musim vcas zlomit nekoho, kdo ma ridicak a chtel by si pronajmout auto... Jedina sance. Snad se zadari. A treba se i trapne konecne dovolam kamaradce, ktera pracuje kus odsud, ale nemame se sanci domluvit, natoz videt, jak jsme vytizeny... Jo, a abych nezapomnela, perlicka na zaver - ucim se tu uzitecne vyrazy. Treba vedeli jste, jak se rekne nestourej se v nose? Don't pick your nose. Taky umim utri si zadek. No... Jen pro pobaveni:) Ta zpetna vazba mela bejt lepsi, ale se mnou uz to lepsi nebude. Tesiiim se na vaaaaas:)))! V myslenkach uz jsem doma a uz si to taky muzu cim dal vic dovolit, juch;)

Dneska je changover day. Jedni tabornici odjeli, druzi jsou tu zitra coby dup. Odtajnila se ma prace nasledujicich 14 dni. Zustavam v girls campu. Pracovat budu s Americankou Victorii, ktera vypada fajn. Popravde, je tu jedna slecna, se kterou bych skutecne pracovat nechtela, tak se mi ulevilo. Samozrejme, ze i to bych prezila a nak by to dopadlo, ale jsem rada. "Session 3" by mela mit vic taborniku, ale ti by meli byt klidnejsi. Bude tu o polovinu vic kluku, nez holek. Bude minimum "activity counselors" - to znamena program si musime vymyslet sami za pochodu... Me to teda profesionalne rve, na druhou stranu s activity counselors (tzn. specialstama na konkretne zamerene ativity) to nebylo lepsi... Taky nam bylo oznameno, ze session 4 (ta posledni) je pro naprosto nezavisle, je uplne jina, aktivni, tvoriva, jsou na ni naproto sobestacni tabornici. Uz aby to bylo. Tesim se domu;) Rozhodla jsem se pro zmenu letu na driv, ale neni to sranda, musi to za me vyjednat naka priblbla cestovka a s ni jsou problemy. No, drzte mi pesti, snad to vyjde.

Co se tyce mych nastavajicich tabornic, mely by byt dost slozite pripady retardace, na druhou stranu sobestacne. Jsem teda zvedava, z prihlasek tezko rict. Druhou session bych zhodnotila tak, ze byla klidnejsi, nez ta prvni. Uz to nebyl takovej sok a ani vedeni nebylo tak nervni. Je to taky fakt znat, kdyz clovek zacne trochu pobirat, jak vubec s tema kliosema pracovat. V tomhle ohledu jsem se naucila hodne moc a naucim se jiste jeste vic. Jen me stve to divne prostredi a spina a... Ani nevim, co budu delat pristi volne dny, je to tu tak zapadle, ze se fakt nikam nedostanem. Nu.

Ale abych zmenila tema. Dneska je naka "celostaffova" party. Nesla jsem na ni, jsem dost nachcipana. Pocasi tu je tropicky, lijaky, vedro a vlhko. Takze pekna anginka ci co. Nejsem sama. Ale vcera jsem byla na jedne americke rodinne barbecue party. No tahle zeme je fakt zvlastni. Ti lidi byli mili. Bylo to jak v televizi - ohrooomnej dum s bazenem a pozemky, hromada (mistniho hnusnyho) jidla, dva velky bernardyni, obory se zveri... Musim rict, ze kdyz se zacalo hrat na kytary, i kdyz to byly americky cajdaky, vubec se mi nechtelo zpatky na tabor. Takze jsem zazila zas neco "americkyho". A aspon chvili jsem si oprvdu odpocinula;) Ale zit bych tu nechtela. Je to fakt divnyyy. Nerozumim Americe. Mimochodem, uz chapu proc ma prumerny American spotrebu zdroju mnohokrat vyssi, nez Evropan. Plytva se tu uplne neuveritelne. Oni to asi v te velke zemi, kde jsou velka auta a velke baraky a pozemky a ohromne porce jidla skutecne nemaji sanci vnimat... Nevim.

Jinak jsem pochopila, ze ze zacatku to vsechno bylo daleko vic "kulturne sokujici", nez jsem v USA cekala. Zadna exotika, ale mozna o to vic matouci. A k tomu ten druh prace... Na druhou stranu, jo, v tomhle "pecovatelskem" ohledu mam nake jako ze osobnostni rezervy, asi to tak melo byt, ze se s nima mam porvat. Pratele, myslim, ze muzu bez okolku a uprimne rict, ze po te sode, co tu je, mam pocit, ze uz bych zvladla i obstarat vlastni mimino:)) To by aspon nebylo tak strasne rozmazleny;) (Mimochodem, vedeli jste, ze anglicky se "rozmazleny rekne "spoiled", doslovny preklad "zkazeny'? To dost sedi;)). Prace vedouciho na kempu je vic, nez cim jinym, jak jsem pochopila, v USA otazkou cti (ci jak to vyjadrit). Nevim, jestli se i to libi, nebo ne.

Allright. That's it for today. Padim spat. Priste se pokusim nasat neco o systmu personalniho obsazeni tu, takove doplneni predchoziho referatku. Mejte se;).

Ahoj pratele, tak jsem dneska mela den volna. Zase byl kratkej, zmatenej, a zase ponekud nudnej (obzvlastnila ho kratka prochazka po nejblizsim meste, nic moc). Obdrzela jsem par urgenci, ze nic nepisu... Vy jste taky nak ustali;)... No, hadejte, co je hlavnim duvodem - cas. Respektive jeho nedostatek. Ale reaguju aspon na komentare. Druhym duvodem je nuda. Ne, ze bysme tu nemeli co delat, ale je to skutecne takova rutina, ze vlastne nevim, co psat. A ani nemam cas o tom premyslet. Nicmene at se mi tu libi, nebo ne, uz je to tu klidnejsi. Kazda zkusenost je navic nakonec uzitecna. A nejdulezitejsim prinosem bude asi zjisteni, ze clovek zvladne skutecne vic, nez si mysli. Koneckoncu si rikam, ze po skonceni tohohle blazince napisu jen tak pro zajimavost nakou zpetnou vazbu. Cekala jsem skutecne neco jineho a moje pocity ohledne pobytu ve Statech se hodne menily. Aspon mam pocit, ze delam neco trochu uzitecnyho.

Nevim, jestli jsem vam psala, jake mam ted taborniky a jak vypada bezny taborovy den. A co jime. Takovy zakladni veci;) Takze: den zacina, kdyz se vzbudi prvni tabornik. Teoreticky v 7:30. Prakticky jsem rada, kdyz dospim sedme, v noci bezne nekolikrat "zasahujem" - obvykle kdyz je nekdo hystericky "homesick" nebo potrebuje pomoc na wc. Coz je este dobry, minuly tyden to krom toho byly nejruznejsi zachvaty vzteku, hyperaktivity a pokusy o utek. Den ma pevny rad, program se opakuje. Denne je 5 hodinovych aktivit (sprchy, plavani, vytvarka, hudebka, sport, prirodak a lodicky) a spolecne plavani. Plavani a sprchy nemam rada nejvic, voda je spinava, sprchy taky a tabornici tam obvykle dostavaj zachvaty. Nasleduje vecerni program, vice mene velmi jednoducheho razeni. Vetsina taborniku vsak neni aktivnich, jsou na tom tak, ze proste veskere pokusy o aktivizaci nepobiraj. Co se tyce jidel, stve me, ze jime na stojaka a pritom servirujem a krmime taborniky, obcas na vedouci ani nezbyde jidlo. Volno, jak uz jsem rekla, pres den nemame. Kdyz ho mame, tak od 21 do 24.00 a to je tak cas na to, aby se clovek sam zpacifikoval (osprchoval, vypral si...). Jednou tydne mame nocni, a to neni cas poradne ani na sprchu (doslova). Osobne hodne trpim tim, ze se tezko dostavam byt jen na zachod (kdyz je volno, jsou tam tabornici, nekdy je to tezky uz jenom proto, ze je proste mate na starost, porad, no a proste si nemuzete dovolit je spustit z oci... Jsme dve na 8 tabornic. To zni dobre. Ale hodne zalezi na stupni a druhu postizeni a spolupraci se spoluvedoucim. Nase tabornice jsou krom trech neverbalni. Mivaji zachvaty vzteku a potrebuji pomoc ve sprse, na wc i s oblekanim. Coz samozrejme obnasi i noci, pomocovani a dalsi. Zodpovedni jsme pak jako vedouci prakticky za vsechno, vcetne baleni jejich kufru, uklidu chaty a vseho, na co si vzpomenete. Zkratka je to zahul. Na druhou stranu, jak v posldni dobeuvedomuju, clovek si zvykne na vsechno. Jsme tady navic opravdu "in the middle of nowhere", takze clovek ani nema cas premyslet, styskat si, nic. Jen maka. V oblbujici izolaci uprostred lesu na americkem zapadakove, dv mesice absolutne bez soukromi. Nakonec nejvic stresujici je mistni prostredi podle me pro taborniky samotne, coz se podepisuje na jejich reakcich. No, zmenme tema na jidlo. Takze - hamburgry, tousty, cipsy, limonady, smazene a barevne. A kecup. Jsou tu dobry salaty, ale jen jako dezert. Tot vse. Jinak prace v kuchyni je neporovnatelne pohodovejsi. Ale co se da delat, jako nesudent jsem musela jt coby veduci. Coz je na druhou stranu mnohem vetsi vyzva.

No jo, v nedeli budu v pulce. Skoro za pulkou. Prijedou novi tabornici. Aspon to rychle utika. A jak rikam, zas mam nakou zkusenost. Nicmene jak jsem cekala, v pulce tvrdim, ze Amerika se mi opravdu nelibi. Ale nemuze se mi libit vse, ze;)